Proč Waldorf

Když se použije slovo „waldorf“, málokdo ví, o co jde.

Co je to vlastně za slovo, co znamená?

Walldorf je vesnice poblíž Heidelbergu, kde se narodil Jacob Astor, první v rodu podnikatelů, kteří se rozšířili po světě s různými aktivitami a kteří svým firmám vždy nechávali jméno Waldorf Astoria, tím zůstávali spojeni s rodištěm svého předka. Nejinak tomu bylo i v případě stuttgardské továrny na cigarety, jejímž ředitelem a spolumajitelem byl pan Emil Molt.

Tento muž byl vyznavačem antroposofického učení Rudolfa Steinera a vyzval jej k založení školy pro děti dělníků z továrny. Došlo k velmi šťastnému spojení – Rudolf Steiner dodal ideu a pan Molt finanace, a tak byla v r. 1919 založena první Waldorfská škola.

Od těch dob narůstá počet těchto škol k číslu 1 000, najdou se na všech kontinentech, nejvíce jich je v Evropě (včetně ČR).

Víly

S jakými principy pracuje waldorfská pedagogika a čím se liší od té běžné?

Jejím zásadním úkolem je poznat individuální předpoklady dítěte, tzn. jeho sklony, nadání, povahu a temperament, a tuto individualitu nechat u dítěte svobodně (!) rozvíjet. Používá k tomu principů, které „nevymyslela“, ony jaksi existují samy sebou, jen je zapotřebí je dobře odpozorovat. Jedná se o princip nápodoby, opakování a rytmu.

V případě nápodoby se jedná o to, že dítě se nenaučí pořádně nic, co nemůže na vlastní oči vidět, co se „učí“ jen pomocí mentorování dospělých nebo z knih, ať už je to řemeslná práce nebo slušné chování. Z toho také vyplývá, jak je při této výchově důležitá spolupráce mezi školou a rodinou, aby táhly za jeden provaz.

„Opakování je matka moudrosti“ – tuto průpověď jistě každý zná a ví, kolik je v ní pravdy, ví, jak opakované úkony zalézají pod kůži. Toto zalézání pod kůži se v antroposofii nazývá jinak, ale na názvu nezáleží. Důležité je, že v opakování cítí děti bezpečí, zejména ty malé, neboť už dopředu ví, co přijde. S opakováním souvisí rytmus.

Na rytmus se můžeme dívat jako na něco, co se opakuje, ale ne tak docela – zopakuje se staré a přidá se nové, nebo přichází staré v novém kabátě. Zcela přirozeně probíhá rytmus dne od rána k večeru, rytmus týdne od neděle do soboty a rytmus roku v ročních období. Jen je potřeba vědět, jak toho využít.

A proto ve waldorfské mateřské škole:

klademe důraz na poskytování vhodných vzorů k napodobování v co nejširší škále
(teta s dětmi šije, maluje, peče chléb, pracuje na zahradě, uklízí, stoluje atd. atd.)
dodržujeme denně stejný rytmus, každý den v týdnu věnujeme pravidelně jedné
činnosti (např. v pondělí modelujeme, v úterý malujeme, ve středu pečeme atd.)
roční rytmus se obráží v opakování slavností a oživování různých tradičních zvyků
(např. jaro – vynášení Morany, léto – svatojánská slavnost, podzim – martinská
slavnost, zima – adventní spirála atd.)
snažíme se o co nejužší spolupráci s rodinou.

Ve waldorfské základní škole:

ve vyučovacích metodách hraje důležitou roli obraz, rytmus, pohyb (uměleckost)
vedle klasických předmětů se vyučují i předměty praktické a umělecké (pletení,
tkaní, zahradnictví, stavebnictví, keramika, kovotepectví atd.)
roli učebnic přebírají materiály, které vytvářejí učitelé, rodiče a sami žáci (epochové
sešity)
vyučování probíhá v několikatýdenních epochách, které se po čase vracejí a
prohlubují
vyučují se zcela speciální předměty – kreslení forem, eurytmie
žáci nejsou známkováni, pouze hodnoceni slovní formou
platí zásada spolupráce žáků, nikoliv snaha o vzájemné soutěžení

Waldorfští učitelé usilují o výchovu svobodných lidí, u nichž bylo v nejvyšší možné míře rozvinuto jejich přirozené nadání. Nevštěpují jim žádný určitý světový názor, naopak se snaží o to, aby jejich svěřenci byli schopni v dospělosti se sami zorientovat a zvolit si jej.

Jde o to vychovávat lidi vědomě jednající samostatně, zodpovědně a mravně.

Tento materiál se snaží být přehledným a proto jistě neobsahuje vše, co by Vás zajímalo. Další podrobnosti hledejte na adrese www.iwaldorf.cz.

S použitím různých materiálů sepsala Pavla Šedivá, květen 2007.